Synodní příspěvek lomnické farnosti
VYBRANÉ TÉMA – NASLOUCHÁNÍ
NASLOUCHÁNÍ VYŽADUJE OTEVŘENÉ SRDCE A MYSL BEZ PŘEDSUDKŮ
OBECNĚ K TÉMATU
Naslouchání je úkonem pokory – ne můj, ale Tvůj názor je v této chvíli důležitý. V mnoha situacích je naslouchání druhému snadnou záležitostí, ale v mnoha dalších je tréninkem trpělivosti a sebeovládání. Jsme ovlivněni vztahy k těm, kterým bychom měli naslouchat, letorami, náladami… V případě naslouchání Bohu – to není možné i bez vnitřního ztišení.
SOUČASNÁ SITUACE A OSOBNÍ ZKUŠENOSTI
Žijeme v demokratické společnosti oficiálně hlásající rovnoprávnost, toleranci a sociální cítění. V hmotném nadbytku, ale současně vytrácející se laskavostí, vlídností a nedostatkem mezilidské komunikace. Vnímáme, že nám lidem ztěžuje naslouchání pýcha, ješitnost, nezpracované ego, hřích, stud, lenost, pohodlnost, nedostatek odvahy a předsudky.
Naslouchání zasvěceným osobám a jak je začleněno, co říkají. V žebříčku hierarchie je to snadné, ale i jejich slova je třeba ve své mysli vstřebat, přebrat. I zasvěcené osoby jsou jen lidé a nemusí mít vždy pravdu. Od mládí jsme díky křesťanské výchově vedeni ke kladnému přijímání a naslouchání slovu zasvěcených osob a chceme v nich vidět vzory.
Naslouchání laikům, ženám a mladým lidem. Vzhledem ke značné rovnoprávnosti v naší společnosti mezi ženami a muži, mají ženy poměrně značný prostor pro vyjádření, a tudíž je jim i nasloucháno. Větší problém vnímáme v naslouchání mladým lidem, zvláště v rodinách. Matky, díky mateřské vazbě na dítě, mají pro naslouchání více předpokladů, a tudíž je pro ně snadnější. Pro muže je naslouchání v rodinách náročnější. Ze strany rodičů je vnímáno, že jim od mladých lidí není dán prostor pro komunikaci a naslouchání. V opačném případě dochází ze strany dospělých k emočnímu vydírání mladých lidí a následuje občas oboustranná blokace naslouchání, odmítání vzorů či odchod z domova. V případě laiků – ty vnímáme a jim nasloucháme přes filtr jejich života, skutky a činy.
Naslouchání osobám sociálně vyloučeným, odsunutým na okraj společnosti a menšinám. Dle naší zkušenosti je jim v naší společnosti nasloucháno „jen, když se to politicky, či společensky hodí“. Ovšem jako křesťané bychom měli v každé bytosti vidět Boží otisk – Ježíše. Vnímáme, že i nás svazují předsudky, což nám brání svá srdce otevřít, jak nás k tomu vede i církev. Cestu vidíme - učit se sociálnímu cítění již od dětství v rodinách.
CO S TÍM
Každý z nás má šanci, prostor i možnost učinit i v naslouchání krok v před – jen chtít!
KONKRÉTNÍ DOPORUČENÍ
Jedním z důležitých kroků na této cestě je naučit se více vnímat ve svém srdci Boží hlas – otevřít se v modlitbě (slovy i srdcem), v tichu u svatostánku, dokázat odpustit, milovat. Vnímat, že Bůh promlouvá skrze každého člověka a v tom jsme si rovni. V rodinách se sdílet i s ožehavými tématy. Jen cesty nabízet – ne vynucovat. Posilovat sociální cítění od dětství, začlenit soc. vyloučené osoby do farních aktivit – osobní příklad.
ZÁVĚR
Už i setkání v rámci naší skupiny bylo pro nás obohacující, inspirující a s Boží pomocí i krokem k lepšímu naslouchání našim bližním. DÍKY BOHU a papeži Františkovi
